This site uses cookies.
Some of these cookies are essential to the operation of the site,
while others help to improve your experience by providing insights into how the site is being used.
For more information, please see the ProZ.com privacy policy.
This person has a SecurePRO™ card. Because this person is not a ProZ.com Plus subscriber, to view his or her SecurePRO™ card you must be a ProZ.com Business member or Plus subscriber.
所属
This person is not affiliated with any business or Blue Board record at ProZ.com.
原書のテキスト - チェコ語 Wendy Drozenová: Bytostné rysy člověka
Abstrakt: Veškeré lidské poznání se týká zároveň i poznání člověka. Cílem vědy je předmětné poznání, které může postihnout vždy jen určité stránky člověka. Zpředmětněním je člověk redukován na objekt a tak ztrácí podstatné rysy lidství: bytostné vztahy, vztah k transcendenci a fenomény související s lidskou svobodou, mezi něž patří i bolest a úzkost. Snaha převést úzkost na předmětnou rovinu ruší otázku smyslu lidského života (banalizace jsoucna) a snaha o zpředmětnění bolesti vede k nepřiměřenému úsilí o její odstranění (euthanasie). Třebaže bolest a úzkost poukazují k otázce smyslu negativním způsobem – jako jeho zpochybnění a tedy jako radikální otázka – jsou integrální součástí procesu sebeurčení člověka.
Závěr
Pokud má být filosofická antropologie přínosem k dnešnímu vědění o člověku, nemůže být jen souhrnem předmětného poznání zprostředkovaného vědou. Instrumentální využití vědeckého poznání zajišťuje životní provoz, nemůže však zprostředkovat smysl života. Kultura s převládající technicko-ekonomickou racionalitou vytváří tlak k zpředmětnění a instrumentalizaci samotného pojetí člověka, před kterou vždy varovala etika, jmenovitě také Kantova druhá formulace kategorického imperativu. Spolu s růstem vědeckého poznání rostou i možnosti disponovat a manipulovat člověkem.
V této situaci je zapotřebí připomínat, že se svobodou člověka jsou spojeny základní fenomény, které zpředmětňující způsob poznání nemůže postihnout a které se vztahují ke smyslu lidské existence. Mezi ně patří bytostné personální vztahy a otevřenost transcendenci. Patří mezi ně však i bolest a úzkost. Třebaže bolest a úzkost poukazují k otázce smyslu negativním způsobem – jako jeho zpochybnění a tedy jako radikální otázka - jsou integrální součástí v procesu sebeurčení člověka. Český básník Karel Kryl zpívá v jedné ze svých písní: „Děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat.“ Bez základní schopnosti akceptovat bolest jako součást vlastního údělu ztrácí člověk základ pro soucítění s druhými, na jejichž bolesti se pak nechce podílet žádným spoluprožíváním. Tím se pak ztrácí i rozměr bytostných mezilidských vztahů.
Úzkost je rubovou stranou naděje, bolest rubem lásky k životu. Obojí otevírá člověka vůči transcendenci.
翻訳 - ドイツ語 Wendy Drozenová: Wesenszüge des Menschen
Resümee: Die sämtliche Kenntnis des Menschen ist zugleich auch die Kenntnis vom Menschen. Ziel der Wissenschaft ist gegenständliche Kenntnis, die jeweils nur bestimmte Seiten des Menschen erfassen kann. Durch Vergegenständlichung wird der Mensch zum Objekt reduziert und büßt also wesentliche Züge seines Mensch-Seins ein: Seine Wesensbeziehungen, seine Beziehung zur Transzendenz und jene mit der Freiheit des Menschen verknüpften Phänomene, unter denen sich auch Schmerz und Angst befinden. Streben danach, die Angst auf gegenständliche Ebene zu übertragen, hebt die Frage nach dem Sinn des menschlichen Lebens auf (Banalisierung des Seins) und Streben nach Vergegenständlichung des Schmerzes führt ein unangemessenes Streben nach seiner Behebung herbei (Euthanasie). Obwohl der Schmerz und die Angst die Frage nach dem Sinn negativ eingrenzen – den Sinn zweifelhaft und die Frage nach ihm radikal machen – sind sie ein wesentlicher Teil im Prozess der Selbstbestimmung des Menschen.
Zusammenfassende Schlussbetrachtung
Falls die philosophische Anthropologie einen Beitrag zum gegenwärtigen Wissen vom Menschen leisten soll, kann sie unmöglich nur Summe der gegenständlichen, durch die Wissenschaft vermittelten Erkenntnis sein. Instrumentale Verwendung der wissenschaftlichen Erkenntnis besorgt den Lebensbetrieb, kann jedoch nicht den Sinn des Lebens vermitteln. Eine Kultur mit vorherrschender technologisch-wirtschaftlichen Rationalität strebt nach einer Vergegenständlichung und Instrumentalisierung der Auffassung des Menschen, vor denen die Ethik, namentlich auch Kants zweite Formulierung des kategorischen Imperativs, schon immer warnten. Mit der Entwicklung der wissenschaftlichen Erkenntnis steigern sich auch die Möglichkeiten dafür, den Menschen verfügbar zu machen und ihn zu manipulieren.
Man soll in dieser Lage anmahnen, dass mit der Freiheit des Menschen grundlegende Phänomene verknüpft sind, die die vergegenständlichende Form der Erkenntnis nicht erfassen kann und die sich zum Sinn des menschlichen Seins beziehen. Darunter gehören wesentliche personale Beziehungen und die Offenheit für Transzendenz. Darunter gehören jedoch auch Schmerz und Angst. Obwohl der Schmerz und die Angst die Frage nach dem Sinn auf negative Weise – als seine Anzweiflung und als eine radikale Frage danach – zeigen, sind sie ein wesentlicher Teil des Prozesses der Selbstbestimmung des Menschen. Der tschechische Dichter Karel Kryl singt in einem seiner Lieder: „Danke, ach, danke für den Schmerz, der mir beibringt zu fragen.“ Ohne die grundlegende Fähigkeit, den Schmerz als einen Teil seines eigenen Schicksals zu akzeptieren, verliert der Mensch die Grundlage für sein Mitgefühl für seine Mitmenschen, an deren Schmerz er sich dann mit keinem eigenen Miterleben beteiligen mag. Damit geht auch die Dimension der wesentlichen zwischenmenschlichen Beziehungen verloren.
Die Angst ist die Kehrseite der Hoffnung, der Schmerz ist die Kehrseite der Liebe zum Leben. Sie beide schließen den Menschen für Transzendenz auf.
チェコ語 から ドイツ語: Fachbuch Soziologie (Auszug) General field: 社会科学
原書のテキスト - チェコ語 Jan Keller: Soumrak sociálního státu
Kapitola 1.2 Dvojakost sociálního státu
Základem ekonomiky sociálních států je soukromé vlastnictví. Je však omezeno tak, aby byla zmírněna mocenská nerovnost mezi podnikateli a pracovní silou, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Sociální státy respektují primární rozdělení příjmů dané trhem, korigují je však více či méně štědrým sekundárním přerozdělováním, které je organizováno státem a které zaručuje určitý příjem i těm, kdo nejsou výdělečně činní. A konečně, sociální státy podporují životní úroveň středně a méně zámožných domácností prostřednictvím veřejně subvencovaných dávek, či službami v oblasti vzdělanosti, zdraví a sociální pomoci. Tímto trojím způsobem se snaží podpořit a zvýraznit komplementaritu soukromého a veřejného sektoru, soukromého a veřejného zájmu, a zmírnit třecí body mezi nimi.
Uvedené tři způsoby zprostředkování mezi veřejným a soukromým však
zároveň zakládají bytostnou ambivalentnost sociálního státu, jež vyvolává zájem jeho analytiků právě tak jako kritiku jeho odpůrců.
Již ve třicátých letech 20. století upozornil na dvojakost sociálního státu německý badatel Eduard Heimann v práci nazvané “Soziale Theorie des Kapitalismus”. Sociální stát podle něj účinně konzervuje kontrolu kapitálu nad výrobou, zároveň však neméně výrazně posiluje schopnost námezdních této kontrole vykonávané ze strany kapitálu účinně odporovat. Ponechává sice produktivní síly v rukou kapitálu, komplikuje však výrazně jejich vytěžování. Tímto dvojím poutem je sociální stát úzce svázán s logikou kapitalismu, je nejednoznačnou odpovědí na vnitřní protiklady kapitalistické společnosti. Na jedné straně je poslušný imperativů zhodnocování kapitálu a plně respektuje požadavky soukromého zisku. Zároveň se však snaží v rámci těchto daností zohledňovat požadavky tříd závislých na mzdě. To jej nutně dovádí do paradoxní situace: aby udržel a podpořil proces akumulace, musí činit zásahy, které tomuto procesu odporují. (5)
O čtyřicet let později, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, vyjádřil podobné hodnocení vnitřně rozporné povahy sociálního státu německý sociolog Claus Offe ve známém bonmotu: Kapitalismus nemůže fungovat ani se sociálním státem, ani bez něho (Offe 1984: 153).
Na jedné straně odebírá sociální stát na veřejné účely nemalé prostředky, jež snižují zisk a omezují investice do výroby. Na straně druhé ovšem vytváří právě pomocí těchto prostředků sociálně smírné prostředí, jehož je zapotřebí, má-li celý systém vůbec fungovat. Závislost námezdní práce sociální stát nijak neodstraňuje, pracovník je však za tuto svoji závislost odškodněn nárokem na jistá sociální práva. Může tak kombinovat koupi zboží produkovaného trhem s účastí na sociálních službách a dávkách, kterou mu zprostředkovávají úředníci státu. Sociální stát tak hraje dvojí hru a snaží se s její pomocí udržet stávající poměry. I když je to instituce pro mnohé nepohodlná, nelze ji právě z tohoto důvodu bez vážných následků odstranit.
Uplynulo čtvrtstoletí od diagnózy, kterou vyslovil Claus Offe. Nepohodlnost sociálních států se dále zvýšila a projevuje se čím dál citelněji už i v rozporech jejich vlastní politiky: priority vnitřní a zahraniční politiky lze sloučit stále obtížněji. Zatímco vnitřní politika je nesena potřebou posilovat, či alespoň udržet dosažený stupeň sociální koheze (a to za jakoukoliv cenu), hlavním cílem politiky směrem navenek je zvyšování ekonomické konkurenceschopnosti země - opět za jakoukoliv (sociální) cenu. (6)
Rozpor, který se projevuje podstatnými odlišnostmi priorit vnitřní a zahraniční politiky sociálních států, má ovšem povahu mnohem hlubší a dotýká se samotných základů moderní společnosti obecně a tržní ekonomiky
zvláště. Tento rozpor spočívá v tom, že moderní individuum není schopno vystupovat jako skutečně svobodný aktér v tržních vztazích, není-li zároveň v jistém rozsahu proti trhu chráněno. Pokud je člověk odkázán pouze na trh, pak nemá možnost kontrakt odmítnout, byť by všechny nabízené pro něj byly zcela nevýhodné. Mít možnost rozhodnout se pouze pro kontrakt výhodný totiž předpokládá, že v případě absence takové nabídky může být potřeba uspokojena netržně. Trh práce tedy může být paradoxně skutečným trhem pouze tehdy, jestliže je ztlumen, zkrocen a ochočen, tedy jestliže účastníci mají přístup i k jiným zdrojům, než je trhem zprostředkovaný výdělek. (7)
Sociální stát v tomto ohledu plní zcela zásadní roli. Zajišťuje, že nikdo nemůže být ve své existenci ohrožen úsilím druhých o soukromý zisk, tedy že svoboda jedněch nepovede k závislosti druhých. Proto ho potřebuje právě tržně orientovaná společnost jako určitou politickou a právní korekturu čistě ekonomických mechanismů. Sociální stát doplňuje princip dravé konkurence o princip sociální ochrany těch, kdo z důvodů nejrůznějších v takové konkurenci neuspějí.
Dvojakost sociálního státu se v této perspektivě jeví nikoliv jako jeho vada, nýbrž jako nezbytný civilizační předpoklad pro to, aby moderní společnost mohla brát vážně svá hesla o svobodě a volnosti lidí i přesto, že je založena na tržní ekonomice. Odbourání sociálního státu by naopak pro tržní společnost znamenalo ústup od ústředních hodnot demokracie. Úvahy o financovatelnosti sociálního státu jsou tak ve skutečnosti úvahami o ceně, jakou je společnost ještě ochotna zaplatit za svobodu svých členů.
V polemikách vedených na téma financování sociálního státu jeho obhájci obvykle zdůrazňují, že odčerpávání soukromě produkovaných prostředků na veřejné účely nemá zdaleka jen záporné ekonomické dopady. Právě naopak, v době recese pomáhají veřejné výdaje stabilizovat ekonomiku, neboť dávky nezaměstnaným umožňují, že poptávka neklesá drasticky se ztrátou pracovních míst a sociální příjmy nezaměstnaných zajišťují určitý odbyt, který je nezávislý na konjunktuře. Působí se tím proti krizím podobným té z třicátých let 20. století. Podobně podpora bydlení sociálně slabým rodinám uvolňuje prostředky pro konzum. Nejrůznější formy sociální pomoci mladým matkám uvolňují ženy pro trh práce. Prostředky investované do vzdělání zase zhodnocují lidský kapitál. Preventivní lékařská péče snižuje výdaje na léčení nemocí, zatímco výdaje na sociální začlenění šetří prostředky, jež je nutno vynakládat na zvládání kriminality.
Je poměrně obtížné prokázat, nakolik výraznou kompetitivní výhodu sociální stát ve všech těchto ohledech představuje. Zcela zřejmé je jen to, že obhájci sociálního státu ve všech zmíněných bodech své argumentace zcela přijali jazyk ekonomiky ve snaze nadále se již obejít bez tlumočníka. V zásadě nám říkají, že mezilidská solidarita a hodnoty, jež byly původně založeny na víře a humanitě, jsou správné, protože se ekonomicky vyplácejí a pokud se ekonomicky vyplácejí. Větší devalvace se tyto hodnoty snad ani nemohly dočkat. Oproti škodám, které páchají na myšlence sociálního státu jeho ekonomizující obhájci (a žádní jiní dnes prakticky neexistují), jsou útoky vedené jeho odpůrci, ať již zprava či zleva, mnohem méně devastující.
翻訳 - ドイツ語 Jan Keller: Das Zugrundegehen des Sozialstaates
Kapitel 1.2 Das Zweierlei des Sozialstaates
Grundlage der Wirtschaft der Sozialstaaten ist Privateigentum. Das Privateigentum ist aber beschränkt, damit die Ungleichheit der Macht der Unternehmer und der Arbeitskraft, der Arbeitgeber und der Arbeitnehmer, milder ist. Die Sozialstaaten respektieren die primäre Gliederung der Einkommen, die sich aus dem Markt ergibt, korrigieren sie aber durch mehr oder weniger freigebige sekundäre Umverteilung, die der Staat organisiert und die ein gewisses Einkommen auch für Jene sichert, die gar nichts verdienen. Und schließlich fördern die Sozialstaaten das Lebensniveau der mittelmäßig und der weniger verdienenden Haushalte durch öffentlich subventionierte Zuwendungen oder durch Dienstleistungen im Bereich der Bildung, der Gesundheit und der Sozialhilfe. In dieser dreifachen Form versucht der Sozialstaat, die Komplementarität des privaten und des öffentlichen Bereiches, des privaten und des öffentlichen Interesses zu unterstützen und zu betonen und die Reibungsflächen dazwischen zu glätten.
Die vorgenannten drei Formen der Vermittlung zwischen dem öffentlichen und dem privaten Bereich stellen jedoch die wesentliche Ambivalenz des Sozialstaates dar, die sowohl das Interesse seiner Analytiker, als auch die Kritik seiner Gegner weckt.
Bereits in den 30. Jahren des 20. Jahrhunderts hat auf dieses Zweierlei des Sozialstaates der deutsche Forscher Eduard Heimann in seiner Arbeit „Soziale Theorie des Kapitalismus“ hingewiesen. Der Sozialstaat konserviert ihm zufolge wirksam die Kontrolle der Produktion durch das Kapital, stärkt aber genauso beträchtlich die Fähigkeit der Lohnkräfte, dieser Kontrolle des Kapitals wirksam entgegenzuwirken. Er lässt zwar die Produktionskraft in den Händen des Kapitals, kompliziert jedoch beträchtlich ihre Nutzung. Der Sozialstaat ist durch diese zwei Bande eng mit der Logik des Kapitalismus verknüpft, er ist eine nicht eindeutige Antwort auf innere Widersprüche der kapitalistischen Gesellschaft. Er folgt einerseits den Imperativen der Kapitalaufwertung und respektiert vollständig die Forderung nach privatem Profit. Zugleich versucht er jedoch innerhalb dieser Gegebenheiten, Forderungen der lohnabhängigen Klassen zu berücksichtigen. Das bringt ihn zwangsweise in eine paradoxe Lage: um den Prozess der Akkumulation zu erhalten und zu fördern, muss er Maßnahmen treffen, die dem Prozess widersprechen. (5)
Vierzig Jahre später, an der Wende von den 70. zu den 80. Jahren des 20. Jahrhunderts, äußerte der deutsche Soziologe Claus Offe eine ähnliche Wertung des innerlich widersprüchlichen Wesens des Sozialstaates mit seinem berühmten Bonmot: Der Kapitalismus kann weder mit dem Sozialstaat, noch ohne ihn funktionieren (Offe 1984: 153).
Der Sozialstaat kassiert einerseits große Gelder für öffentliche Zwecke, die aber den Gewinn schmälern und die Investitionen in die Produktion beschränken. Er schafft aber andererseits eben durch diese Gelder ein Milieu des sozialen Friedens, das notwendig ist, wenn das ganze System überhaupt funktionieren soll. Die Abhängigkeit der Lohnarbeit schafft der Sozialstaat nicht ab, der Lohnarbeiter wird aber für diese seine Abhängigkeit durch Rechte auf bestimmte Sozialansprüche entschädigt. So kann er den Kauf der vom Markt produzierten Waren mit seiner Beteiligung an sozialen Dienstleistungen und Zuwendungen, die ihm Beamte des Staates vermitteln, kombinieren. Der Sozialstaat spielt hier also eine Doppelrolle und versucht auf diese Weise, die bestehenden Verhältnisse zu erhalten. Auch wenn er eine für Manche unbequeme Institution ist, kann man ihn eben aus diesem Grund nicht ohne ernsthafte Folgen abschaffen.
Seit der Diagnose von Claus Offe ist ein Vierteljahrhundert vergangen. Die Unbequemlichkeit der Sozialstaaten ist noch größer geworden und zeigt sich immer mehr in den Widersprüchen ihrer eigenen Politik: die Prioritäten ihrer Innen- und Außenpolitik lassen sich immer schwieriger unter einen Hut bringen. Während die Innenpolitik vom Streben getragen wird, die bereits erreichte Stufe des Zusammenhalts der Gesellschaft zu steigern oder wenigstens zu erhalten (und zwar um jeden Preis), ist das Hauptziel der Außenpolitik die Steigerung der Wettbewerbsfähigkeit der Wirtschaft des Landes – und wiederum um jeden (sozialen) Preis. (6)
Der Widerspruch, der sich im wesentlichen Unterschied der Prioritäten der Innen- und der Außenpolitik der Sozialstaaten zeigt, ist aber viel tiefer und tangiert die eigentlichen Grundlagen der modernen Gesellschaft allgemein und der Marktwirtschaft im Besonderen. Dieser Widerspruch besteht darin, dass das moderne Individuum innerhalb der marktwirtschaftlichen Beziehungen nicht als ein wirklich freier Akteur agieren kann, wenn das Individuum nicht zugleich in bestimmtem Maße gegen den Markt geschützt wird. Wenn der Mensch wirklich nur auf den Markt angewiesen ist, dann kann er einen Kontrakt nicht ablehnen, auch wenn alle sich bietenden Kontrakte für ihn ganz ungünstig sind. Die Möglichkeit, sich nur für einen günstigen Kontrakt zu entscheiden, braucht nämlich als Voraussetzung, dass man seinen Bedarf beim Fehlen eines günstigen Kontraktes auch außerhalb des Marktes befriedigen kann. Der Arbeitsmarkt kann also paradoxerweise nur dann ein wirklicher Markt sein, wenn er gedämpft, gebändigt und gezähmt ist, wenn also die Teilnehmer auch andere Ressourcen haben als nur ihren durch den Markt vermittelten Erwerb. (7)
Der Sozialstaat spielt in dieser Hinsicht eine ganz prinzipielle Rolle. Er sorgt dafür, dass das Streben Anderer nach ihrem privaten Profit niemanden in seinem Dasein gefährden kann, also dass die Freiheit der Einen nicht zur Abhängigkeit der Anderen führt. Deshalb braucht eben eine marktwirtschaftlich orientierte Gesellschaft den Sozialstaat als eine gewisse politische und rechtliche Korrektur für rein wirtschaftliche Mechanismen. Der Sozialstaat ergänzt das Prinzip der wilden Konkurrenz durch das Prinzip des Sozialschutzes für jene, die aus den verschiedensten Gründen in solch einer Konkurrenz erfolglos sind.
Die Doppelrolle des Sozialstaates erscheint aus dieser Sicht nicht als sein Fehler, sondern als eine unabdingbare zivilisatorische Voraussetzung, damit die moderne Gesellschaft die Parolen von der Freiheit und Freizügigkeit der Menschen ernst nehmen kann, obwohl sie auf der Marktwirtschaft basiert. Den Sozialstaat abzuschaffen würde für die marktwirtschaftliche Gesellschaft bedeuten, auf Zentralwerte der Demokratie zu verzichten. Die Überlegungen zur Finanzierbarkeit des Sozialstaates sind also faktisch Überlegungen zum Preis, den die Gesellschaft für die Freiheit ihrer Mitglieder noch zahlen möchte.
Bei den polemischen Auseinandersetzungen über die Finanzierbarkeit des Sozialstaates akzentuieren seine Verfechter meistens, dass die Verwendung privat produzierter Gelder für öffentliche Zwecke bei Weitem nicht nur negative wirtschaftliche Auswirkungen hat. Genau umgekehrt helfen in der Periode der Rezession öffentliche Ausgaben die Wirtschaft zu stabilisieren, denn Zuwendungen für Arbeitslose machen es möglich, dass die Nachfrage nicht so drastisch wie die Anzahl der Arbeitsplätze sinkt, und das soziale Einkommen der Arbeitslosen sorgt für einen gewissen Absatz, der konjunkturunabhängig ist. Man bekämpft damit solche Wirtschaftskrisen wie die Wirtschaftskrise der 30. Jahre des 20. Jahrhunderts. Das Fördern der Wohnungen für sozial schwache Familien macht wiederum Gelder für Konsum frei. Die verschiedensten Formen der Unterstützung für junge Mütter ermöglichen diesen Frauen zu arbeiten. Gelder, die man in die Bildung investiert, werten wiederum das Menschenkapital auf. Vorbeugende Gesundheitspflege senkt Ausgaben für die Behandlung von Krankheiten, Ausgaben für die Eingliederung in die Gesellschaft sparen Gelder, die man sonst für die Bekämpfung der Kriminalität ausgeben müsste.
Es ist relativ schwierig nachzuweisen, wie beträchtlich der kompetitive Vorteil ist, den der Sozialstaat in all diesen Hinsichten bietet. Ganz offensichtlich ist nur, dass die Verfechter des Sozialstaates in allen vorgenannten Punkten ihrer Argumentation bereits vollständig die Sprache der Wirtschaft übernommen haben bei ihrem Streben, demnächst schon ohne Dolmetscher auszukommen. Sie sagen uns eigentlich, dass menschliche Solidarität und jene Werte, die ursprünglich auf Glauben und Humanität basierten, richtig sind, weil sie sich wirtschaftlich lohnen und falls sie sich wirtschaftlich lohnen. Eine größere Abwertung konnten diese Werte wohl nicht erfahren. Im Vergleich mit dem Schaden, den seine ökonomisierenden Verfechter dem Gedanken des Sozialstaates zufügen (und es gibt aktuell praktisch keine anderen Verfechter), sind die Angriffe seiner Gegner von rechts oder links weit weniger zerstörend.
ドイツ語 から チェコ語: Biogasanlage, Bioplynová stanice
原書のテキスト - ドイツ語 Die Biogasanlage in ... besteht im Wesentlichen aus den zwei Fermentern mit jeweils einem Feststoffeintrag, dem Nachgärer, den zwei Gärproduktlagern, den beiden Blockheizkraftwerken und der Schaltanlage für die Stromübergabe.
Zur Produktion von energetisch nutzbarem Biogas durch Anaerobbehandlung von Biomasse werden konkret nachwachsende Rohstoffe (z.B. Maissilage) als Gärsubstrat in der Biogasanlage eingesetzt. Die nachwachsenden Rohstoffe werden überwiegend in dem eigenen Betrieb und in Betrieben in der näheren Umgebung der Biogasanlage erzeugt. Nachwachsende Rohstoffe wie Maissilage, Grassilage, etc. werden mit dem Feststoffeintrag direkt in den Fermenter gefördert.
Fermenter, Nachgärer und die Gärproduktlager sind als Stahlbeton-Rundbehälter ausgeführt. Sie werden mit einer kegelförmigen gasdichten Spezialfolie abgedeckt. Dadurch kann das erzeugte Biogas direkt über dem Flüssigkeitsspiegel der Behälter aufgefangen und zwischengespeichert werden. Eine zweite kegelförmige Tragluftfolie wird durch Radialgebläse mit einem Überdruck von ca. 1,5 mbar (1,5 cm WS) als Wetterschutz-Folienhaube in Form gehalten. Über- und Unterdrucksicherungen sorgen für einen konstanten Druck unterhalb und zwischen den Folien.
Die Fermenter werden im mesophilen Bereich der Vergärung bei einer Temperatur von ca. 40 Grad Celsius betrieben. Grundsätzlich ist auch eine thermophile Betriebsweise möglich. Die Temperierung des Gärsubstrates erfolgt mit Warmwasser aus der Motorkühlung über Wärmetauscher. Nach entsprechender Verweildauer in den Fermentern und erfolgter Ausgasung des Gärsubstrates wird dieses dem gasdichten Lagerbehälter (Nachgärer) mittels Überlaufrohrleitung zugeführt. Von dort erfolgt die Überleitung in die Gärproduktlager (Endlager). Hier erfolgt die Lagerung bis zur Ausbringung auf die landwirtschaftlichen Flächen.
Durch die Vergärung nachwachsenden Rohstoffen (z.B. Mais, Getreide, usw.) wird energiereiches Biogas gewonnen. Das erzeugte Biogas wird den beiden Blockheizkraftwerken (BHKW) als Brennstoff für die Stromproduktion mittels Generator zugeführt. Aus der Abgas- und Kühlwasserwärme wird mittels Wärmetauschern Warmwasser erzeugt. Technisch oder jahresganglich bedingte Schwankungen in der Wärmeabgabe der Biogasanlage und sonstigen Anlagen mit Wärmebedarf werden über Notkühler ausgeglichen.
Der produzierte Strom wird in das Versorgungsnetz des regional tätigen Energieversorgungsunternehmens eingespeist. Die aus Abgas und Kühlwasser der Motoren gewonnene Wärme wird der Biogasanlage als Prozesswärme zugeführt. Weiterhin werden ggf. weitere Verbraucher am Standort oder in Standortnähe versorgt.
Das nach der Anaerobbehandlung verbleibende Gärprodukt aus der Biogasanlage wird im Rahmen der landwirtschaftlichen Verwertung als Düngemittel verwertet und damit in den biologischen Wirtschaftskreislauf des landwirtschaftlichen Betriebes zurückgeführt.
Betriebszweck der Biogasanlage ist die Gewinnung elektrischer und thermischer Energie sowie deren Vermarktung. Nützliche und gewollte Nebeneffekte der Anaerobbehandlung der Biomasse sind:
翻訳 - チェコ語 Bioplynová stanice v ... se skládá ze dvou fermentorů vybavených dávkovacím zařízení na tuhou složku, z dokvašovací jímky, ze dvou skladů digestátu, dvou kogeneračních jednotek a rozvodny pro předávání elektrického proudu.
K výrobě energeticky využitelného bioplynu anaerobním zpracováním biomasy se zde v bioplynové stanici používají obnovitelné druhy surovin (např. kukuřičná siláž) jako kvasný substrát. Obnovitelné druhy surovin jsou produkovány převážně ve vlastním podniku a v podnicích v blízkém okolí bioplynové stanice. Obnovitelné druhy surovin jako kukuřičná siláž, travní siláž atd. se pomocí dávkovacího zařízení na tuhou složku dopravují přímo do fermentoru.
Fermentory, dokvašovací jímka a sklady digestátu jsou provedeny jako železobetonové kruhové jímky. Jsou zakryty kuželovitou plynotěsnou speciální fólií. Díky tomu lze vyráběný bioplyn zachycovat přímo nad hladinou tekutiny v jímkách a dočasně ho zde skladovat. Druhá kuželovitá vzduchem nesená fólie je radiálním dmychadlem s přetlakem cca 1,5 mbar (1,5 cm WS) udržována ve svém tvaru jako fóliové víko chránící proti povětrnostním vlivům. Přetlakové a podtlakové pojistky zajišťují konstantní tlak mezi fóliemi.
Fermentory se provozují v mezofilním rozsahu kvašení při teplotě cca 40 stupňů Celsia. V zásadě je možný také termofilní způsob provozu. Temperování kvasného substrátu se provádí teplu vodou z chlazení motorů přes výměník tepla. Po strávení odpovídající doby ve fermentorech a vyvinutí plynu se kvasný substrát transportuje pomocí přepadového potrubí do plynotěsné skladovací jímky (dokvašovací jímka). Odtud se transportuje do skladu digestátu (koncový sklad). Zde se produkt skladuje až do rozmetání na zemědělské plochy.
Kvašením obnovitelné druhů surovin (např. kukuřice, obilí atd.) se získává bioplyn bohatý na energii. Vyrobený bioplyn se přivádí do dvou kogeneračních jednotek (BHKW) jako palivo pro výrobu elektrické energie generátorem. Z tepla spalin a chladicí vody se pomocí výměníků tepla vyrábí teplá voda. Výkyvy v dodávce tepla bioplynové stanice a dalších zařízení se spotřebou tepla způsobené technickými vlivy a ročním obdobím se vyrovnávají nouzovými chladiči.
Vyráběná elektrická energie se dodává do rozvodné sítě místního energetického rozvodného podniku. Teplo získávané ze spalin a chladicí vody motorů se přivádí do bioplynové stanice jako procesní teplo. Dále jsou jím zásobovány další spotřebiče v místě bioplynové stanice nebo její blízkosti.
Digestát, který zbude po anaerobním zpracování v bioplynové stanici, se používá v rámci zemědělského zhodnocení jako hnojivo a tím se vrací do biologického hospodářského cyklu zemědělského podniku.
Provozním účelem bioplynové stanice je získávání elektrické a tepelné energie a její prodej. Prospěšné a žádané vedlejší efekty anaerobního zpracování biomasy jsou:
ドイツ語 から チェコ語: Zeitungsartikel Sport und Recht General field: その他 Detailed field: ジャーナリズム
原書のテキスト - ドイツ語 Verurteilungen im Steuerhinterziehungsverfahren gegen die frühere Vereinsspitze des 1. FC Kaiserslautern rechtskräftig
Das Landgericht Kaiserslautern hat drei ehemalige Angehörige der Führungsspitze des 1. FC Kaiserslautern e. V. wegen Steuerdelikten zu Geld- bzw. Freiheitsstrafen verurteilt. Den früheren Vorstandsvorsitzenden des Vereins Jürgen Friedrich hat es der Steuerhinterziehung in sechs Fällen schuldig gesprochen und ihn deswegen zu einer zur Bewährung ausgesetzten Gesamtfreiheitsstrafe von zwei Jahren verurteilt. Gegen die Angeklagten H. und Dr. W. hat es wegen Steuerhinterziehung in einem Fall bzw. wegen Beihilfe zur Steuerhinterziehung in zwei Fällen Geldstrafen von 39.000 € bzw. 130.000 € verhängt. Vom Vorwurf weiterer Taten, die nicht Gegen-stand des Revisionsverfahrens sind, hat das Landgericht die Angeklagten freigesprochen.
Die Verurteilungen betreffen unrichtige Lohnsteueranmeldungen des 1. FC Kaiserslautern, in denen im Zeitraum von Juli 1999 bis Juli 2002 den Profifußballspielern Strasser, Bjelica, Lincoln und West gewährte Sonderzahlungen nicht berücksichtigt wurden. Nach den Feststellungen des Landgerichts waren die Gehaltsforderungen der Fußballspieler so hoch, dass der 1. FC Kaiserslautern unter Berücksichtigung der zusätzlich anfallenden Lohnsteuerlast diese Spieler nicht hätte verpflichten können. Um die Spieler gleichwohl für den 1. FC Kaiserslautern zu gewinnen, ließ der Angeklagte Friedrich den Fußballspielern neben den in den Spielerverträgen vereinbarten Gehältern weitere als Gehalt zu qualifizierende Beträge zukommen. Zu diesem Zweck schloss er mit angeblichen Rechteinhabern (ausländischen Briefkastenfirmen) Scheinverträge über den entgeltlichen Erwerb der Vermarktungsrechte der Spieler bzw. in einem Fall einen wertlosen "Scouting-Vertrag" ab. Auf diese Weise gelang es dem Angeklagten Friedrich, mehrere Zuwendungen zwischen 350.000 DM und 760.000 € als Zahlungen zur Erfüllung der Zusatzverträge zu deklarieren und damit das Finanzamt über den Gehaltscharakter dieser Sonderzahlungen, die in Wirklichkeit den Spielern zuflossen, zu täuschen. Indem er diese Zahlungen bei den Lohnsteueranmeldungen des Vereins nicht in Ansatz brachte, verkürzte der Angeklagte Friedrich Lohnsteuern in Höhe von mehr als 1,1 Mio. €. Das Landgericht hat sich davon überzeugt, dass der Angeklagte Friedrich in einem Fall gemeinsam mit dem weiteren Vorstandsmitglied H. handelte und in zwei Fällen von dem Aufsichtsratsvorsitzenden, dem Angeklagten Dr. W., unterstützt wurde.
翻訳 - チェコ語 Pravomocné rozsudky v řízení o krácení daně proti dřívějšímu vedení spolku 1. FC Kaiserslautern
Zemský soud v Kaiserslautern odsoudil tři někdejší členy vrcholového vedení spolku 1. FC Kaiserslautern e. V. pro daňové delikty k peněžitým trestům, respektive k trestu odnětí svobody. Dřívějšího předsedu představenstva spolku Jürgena Friedricha uznal vinným v šesti případech krácení daně a odsoudil jej proto k celkovému podmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky. Obžalované H. a dr. W. za krácení daně v jednom případě, resp. za napomáhání ke krácení daně ve dvou případech potrestal peněžitými tresty ve výši 39.000, resp. 130.000 euro. Zemský soud zbavil obžalované obvinění z dalších činů, které nejsou předmětem revizního řízení.
Rozsudky se týkají nesprávných hlášení pro daň ze mzdy spolku 1. FC Kaiserslautern, v nichž nebyly uvedeny mimořádné odměny poskytnuté v období od července 1999 do července 2002 profesionálním fotbalistům Strasserovi, Bjelicovi, Lincolnovi a Westovi. Podle konstatování Zemského soudu byly platové požadavky těchto fotbalistů tak vysoké, že 1. FC Kaiserslautern by byl býval tyto hráče vzhledem k této navíc vzniklé daňové zátěži nemohl angažovat. Obžalovaný Friedrich, aby přesto tyto hráče pro 1. FC Kaiserslautern získal, poskytoval těmto fotbalistům vedle platů sjednaných v hráčských smlouvách další částky, které lze označit za plat. K tomuto účelu uzavřel s údajnými majiteli práv (fiktivními firmami v zahraničí) smlouvy naoko na placené získávání marketingových práv hráčů, respektive v jednom případě bezcennou "smlouvu o vyhledávání hráčů". Obžalovanému Friedrichovi se tímto způsobem podařilo deklarovat několik odměn od 350.000 marek do 760.000 euro jako platby za plnění dodatkových smluv a oklamat tak finanční úřad ve věci platové povahy těchto mimořádných plateb, které ve skutečnosti připadly hráčům. Tím, že tyto platby neuvedl v hlášeních pro daň ze mzdy spolku, zkrátil obžalovaný Friedrich daně ze mzdy ve výši více než 1,1 milionu euro. Zemský soud dospěl k přesvědčení, že obžalovaný Friedrich jednal v jednom případě spolu s dalším členem představenstva H. a ve dvou případech byl podporován předsedou dozorčí rady, obžalovaným dr. W.
ドイツ語 から チェコ語: Press Release english - czech General field: その他 Detailed field: ジャーナリズム
原書のテキスト - ドイツ語 Flow International Corporation to Begin Work on the Airbus Contract
Bretten, 6 August 2008 - Flow International Corporation, Kent, WA, USA (NASDAQ: FLOW), the world's leading developer and manufacturer of industrial waterjet machines for cutting and cleaning applications announced that it has received purchase orders for four systems under the recently awarded contract to exclusively supply Airbus with Composite Machining Center (CMC) abrasive waterjet and routing machine tool systems to support the production of its upcoming A-350XWB.
The purchase orders were for a CMC to machine the keel beam section in Nantes, France, a
CMC to machine the cockpit section 11 and 12 in Meaulte, France, a CMC to machine forward fuselage panels section 13 and 14 in Nordenham, Germany, and a CMC to machine forward fuselage panel section 19 in Illescas, Spain. The total value of the four purchase orders exceeds $13 million in revenue and is now in Flow’s backlog. These purchase orders represent a portion of the total Airbus contract that is expected to exceed $30 million. It is expected that the balance of machines for the contract will enter into backlog by late summer 2008. All systems under the contract are expected to be built and installed over the next one to two years.
Picture 1 High quality cutting edge thanks to a faster waterjet
Pictures: courtesy of Flow Europe GmbH
Text: Flow International Corporation, Kent, WA, USA
Characters: approx. 1.259 including captions
Use free of charge; all reader inquiries to Flow Europe GmbH
With more than 30 years of experience and more than 9,000 installations Flow is the world market leader in the development, design, and sales of ultrahigh-pressure pumps and complete waterjet and abrasivejet cutting systems for processing a wide variety of materials.
Flow Europe is a subsidiary of Flow International Corporation, USA, and European Headquarters for all products relating to ultrahigh-pressure waterjet cutting technology. Flow Europe has subsidiaries in Czech Republic, France, Italy, Spain and the UK.
翻訳 - チェコ語 Flow International Corporation k zahájení práce na obchodní smlouvě pro Airbus
Bretten, 6. srpen 2008 - Flow International Corporation, Kent, WA, USA (NASDAQ: FLOW), světový leader v oblasti vývoje a výroby průmyslových strojů pro řezání a čištění vodním paprskem oznámil, že obdržel objednávky na čtyři systémy v rámci nedávno uděleného kontraktu pro Airbus na výlučné dodávání polyfunkčních obráběcích systémů (Composite Machining Center CMC) s abrazivním vodním paprskem a rotujícími obráběcími systémy pro zajištění výroby připravovaného letadla A-350XWB.
Byly to objednávky na CMC pro opracování sekce kýlového nosníku v Nantes, Francie, CMC pro opracování sekcí pilotní kabiny 11 a 12 v Meaulte, Francie, CMC pro opracování výztuh přední části trupu sekcí 13 a 14 v Nordenhamu, Německo, a CMC pro opracování výztuh přední části trupu sekce 19 v Illescas, Španělsko. Celková hodnota těchto čtyř zakázek přesahuje 13 millionů amerických dolarů tržeb a je nyní v nevyřízených objednávkách společnosti Flow. Tyto zakázky představují část celkové obchodní smlouvy pro Airbus, která se očekává ve výši přesahující 30 millionů amerických dolarů. Očekává se, že většina strojů pro tuto obchodní smlouvu přejde do nevyřízených objednávek koncem léta 2008. Očekává se, že všechny systémy v rámci tohoto kontraktu budou vyrobeny a instalovány během jednoho až dvou roků.
Obrázek 1 Velmi kvalitní hrana řezu díky rychlejšímu vodnímu paprsku
Obrázky: Se svolením společnosti Flow Europe GmbH
Text: Flow International Corporation, Kent, WA, USA
Úhozy: přibl. 1.259 včetně nadpisů a popisek
K bezplatnému použití; všechny dotazy čtenářů zašlete společnosti Flow Europe GmbH
S více než 30 roky zkušeností a s více než 9000 instalací je společnost Flow na světovém trhu leaderem ve vývoji, projektování a prodeji ultravysokotlakých čerpadel a kompletních systémů pro řezání vodním a abrazivním paprskem ke zpracování široké palety materiálů.
Společnost Flow Europe je pobočka společnosti Flow International Corporation, USA a evropské ústředí pro všechny výrobky vztahující se k technologii řezání ultravysokotlakým vodním paprskem. Flow Europe má pobočky v České republice, Francii, Itálii, Španělsku a ve Spojeném království.
ポートフォリオ 
positive
